Očistné fotovoltaické domino. Kdo bude tím dalším?
Firmy zaměřené na fotovoltaiku dál v Česku padají. V insolvenci či pokročilejším krachu je jich hned několik stovek. Zabrzdí to rozvoj solární energetiky v tuzemsku?
Tak ten seznam je opravdu dlouhý. Začal se však psát už loni. Ikonickým startérem vlny krachů firem zaměřených na poskytování fotovoltaických dodávek a služeb, které opravdu padají jako hrušky ze stromu na konci léta, se stal energetický holding Malina. Po něm padly další velké společnosti: Alpha Solar systems, Golden Sun, ale i ostravská FG Energy, Solek, Geen holding, Green Energy Trading, nověji S-Power Energies, Woltair (spojený těsně s ČEZ) nebo připomeňme nejčerstvější krach jednoho z největších dovozců solárních modulů do Česka, firmy Nanosun.
Nejde přitom o žádné malé společnosti. Kupříkladu Nanosun v minulosti vykazoval roční obrat kolem 4,4 miliardy korun se ziskem na hranici 100 milionů. S-Power (část firmy z většího holdingu, který by měl fungovat dál) točil během roku více než miliardu korun. Pohledávky za krachující mi společnostmi zaměřenými na fotovoltaiku jsou v řádu stovek milionů, celkově ale půjdou do miliard korun.
Příčin dominového pádu tak velkého množství firem z oboru FVE je podle odborníků mnoho. Jako první se nabízí snížení státní podpory na solární elektrárny nebo vysoké úrokové sazby, které zvyšují náklady na provozní financování, jinak řečeno zdražují tok peněz. Stěžejní je ale propad ceny solárních panelů v Číně. Řada firem nakoupila za staré vyšší ceny zboží na sklad a následné zlevnění panelů jim udělalo čáru přes rozpočet. Propady v cenách pak nebyly s to nahradit, a to i navzdory tomu, že některé firmy měly s Číňany dohodnuté kompenzace při případném větším pohybu cen. Dříve to možná platilo ale dnes už ne. Ceny snižoval i další technologický vývoj a také tvrdý konkurenční boj. Teď to vše narazilo v řadě společností na dno možností.
FVE bublina praskla
„Stalo se přesně to, co většina lidí z energetiky čekala. Za bublinou následuje propad,“ vysvětluje Michal Macenauer, ředitel strategie brněnské společnosti EGÚ, jež se zaobírá podrobnými analýzami energetického trhu i strategickým rozvojem energetiky. „Obojí má velmi negativní důsledky,“ pokračuje Macenauer. „Boom byl poháněn chaosem, hamižností a dotacemi, které způsobily zbytečné navýšení nákladů. Samotné připojování do sítí nízkého a vysokého napětí zase způsobilo enormní nárůst nákladů, které se budou rozpouštět do plateb úplně všech.“
Jako velmi negativní příklad podobně prudkého a bublinového vývoje Macenauer uvádí Nizozemsko, které podle něho ukazuje, že rychlost elektrifikace má velmi nízký limit. Tamější distribuce, tvrdí ředitel strategie EGÚ, je pro další připojování FVE do sítě uzavřena na přibližně deset let. Náklady na nejbližší desetiletí přitom vyšplhaly na třináctinásobek nákladů obvyklých v letech 2010 až 2015. „Nemusím asi zdůrazňovat, že takto pojatý rozvoj fotovoltaiky, která má určité místo v budoucí české energetice, a to až na pětinásobku současného stavu, není ani udržitelný ani ekonomický, ani prospěšný pro samotnou dekarbonizaci.“
Petr Maule, výkonný ředitel České fotovoltaické asociace (ČFA), neviní za krachy firem jenom náhlý propad cen, ale jistou nezajištěnost, až slepotu v podnikání některých společností z oboru: „Čím rychleji vyrostete, tím rychleji tomu musíte přizpůsobit všechno ostatní, celý svůj provoz a ekonomiku, přijímání lidí, zkrátka všechno. Jinak vás dříve nebo později čeká nějaké větší či menší zaškobrtnutí nebo propad. Ukazuje se, že příliš mnoho firem jelo s vidinou nekonečného růstu. Ale nic netrvá věčně.“
Trochu to připomíná bezstarostnou megalomanskou jízdu řady firem v 90. letech minulého století, které končily velkými ztrátami. Firmy v oboru FVE podle Mauleho měly více myslet na budoucnost, dávat si až 40 % výdělku do rezerv na horší časy, což je podle něho základ bezpečnějšího dlouhodobého podnikání.
„Jestliže si ty krachující firmy všechno rozdělovaly a nemysleli moc na budoucnost, protože všechno jak se zdálo, jelo dopředu, a nemohlo to dopadnout jinak,“ konstatuje výkonný ředitel ČFA.
Některé společnosti podle jeho informací po propadu cen spekulovali na další růst a čekali, že se ceny zvednou. „Říkal jsem některým lidem, že je někdy lepší prodat na chvíli pod cenou a udržet trh, ale oni to neudělali, a nakonec to často dopadlo právě krachem,“ říká Maule.
Situace na trhu s fotovoltaikou a novými energetickými technologiemi byla opravdu neudržitelná. Trh se radikálně přehříval, honba za zakázkami byla obrovská, kvůli úsporám se snižovala kvalita instalací – jako v případě Malina, připomíná Maule. „Ale pro trh jako takový je ta série krachů v podstatě to nejlepší, co se mohlo stát,“ pokračuje s poněkud překvapivou, i když ekonomicky logickou tezí. „Podívejte se na to takto: „Ti mladí kluci z menších a středních firem to vidí a dají si zatracený pozor na to, aby to nyní dělali líp, což platí i pro ty často protizákonně ošizené instalace solárních panelů na rodinných domech.“ Trh se nakonec snad velmi rychle pročistí (proběhne schumpeterovská „tvořivá destrukce“) a zůstanou jen ti lepší a kvalitní, věří ředitel Maule.
Pokles neznamená konec
Celému trhu s FVE a dalšími moderními energetickými technologiemi nakonec dal vážnou ránu i klesající zájem o domácí fotovoltaiky, který pomohl k rychlejšímu spuštění fotovoltaického insolvenčního domina. Po energetické krizi související s vpádem ruské armády na Ukrajinu prudce vzrostl zájem o střešní solární elektrárny a tepelná čerpadla, trvalo to bezmála dva roky. Aktuální čísla Solární asociace ale ukazují, že zlatým časům druhého solárního boomu zřejmě odzvonilo.
První solární boom proběhl v letech 2009 až 2010, od roku 2011 je to ale období, které se vzhledem k tehdejším zaručeným vysokým výkupním cenám a snadným státem dotovaným výdělkům považuje za nepříliš zvládnutý, prezident Miloš Zeman později dokonce hovořil o „solárním tunelu“, což se mezi kritiky OZE rychle uchytilo.
V první polovině letošního roku bylo v Česku na rodinných domech nainstalováno skoro o 10000 fotovoltaických zařízení méně než ve stejném období loňského roku. I sama Solární asociace ve svém oficiálním sdělení k současné krizové situaci tvrdí, že za poklesem trhu stojí opakované změny dotačních programů, snížení podpory FVE i klesající ceny elektřiny.
4,6 GW
V připravované obnovené státní energetické koncepci státu se zatím počítá s nainstalovaným výkonem FVE 19,5 GW. Česko s připojeným výkonem 4,6 GW nyní dosahuje přes 20 procent toho, co si samo předsevzalo.
Výkonný ředitel ČFA Maule se nebojí, že by s fotovoltaikou byl v Česku na nějakou dobu amen. Potáhnou ji podle něho však především velké fotovoltaické elektrárny, ostatně to se dělo i loni, kdy se trh se soláry pro rodinné domy propadl o 40 %, zatímco celkově v republice přibyl 1 GW solárního výkonu. Česko má momentálně připojený celkový výkon FVE 4,6 GW. Podle brněnské společnosti EGÚ měli mít už na konci loňského roku další kapacity v objemu 20 GW povolení připojit se do sítě; projekty na dalších 16 GW mají podanou žádost. Tyto smělé plány – ještě loni zcela reálné – se zřejmě jen tak nenaplní.
O solárech přemýšlet jinak
V připravované obnovené energetické koncepci státu se zatím počítá s nainstalovaným výkonem FVE 19,5 GW, což znamená že Česko momentálně dosahuje přes 20 % toho, co si samo předsevzalo. „Ani v Evropě to není o moc jiné, takže potenciál tu je obrovský,“ říká šéf ČFA Maule. Pro připojení dalších zdrojů bude prý zapotřebí výrazně posílit přenosovou síť, ale i bateriové systémy, jež by kumulovaly energii v době, kdy ji není kam poslat, protože je jí totální nadbytek. Největší problém ale Maule vidí v tom, jak se o solárních elektrárnách v Česku přemýšlí: „ Odpůrci zelené energie ani stát bohužel ještě nepochopili, že elektrárna tu není o toho, aby vyráběla nonstop elektřinu, co to dá a co může, ale že může či má vyrábět jen tehdy kdy, když to bude zapotřebí.“
Podobně dnešní českou situaci v oblasti FVE vidí Michal Macenauer z EGÚ. Slabinami současného pojetí fotovoltaiky je podle něj především cena a pak rovněž způsob, jakým se se solární energií obvykle nakládá, jak o ní čeští politici i řada podnikatelů nestrategicky uvažují. „Budoucí rozvoj fotovoltaiky bude více zpět s výstavbou domů a jejich rekonstrukcemi a především: fotovoltaika se bude zapínat a vypínat podle potřeb v jednotlivých oblastech energetické sítě. Nebude se hledat naprosto absurdní a neskutečně drahé využití pro pouhé jednotky procent výroby ve špičce.“
Odpůrci zelené energie ani stát bohužel ještě nepochopili, že elektrárna tu není od toho, aby vyráběla nonstop elektřinu, co to dá a co může, ale že může či má vyrábět jen tehdy, když to bude zapotřebí.
Petr Fischer, týdeník EURO č.34, ČFA