Kam se solární elektřinou? Do stlačeného vzduchu nebo na kopec.
Článek na webových stránkách Technetu se zabývá problematikou skladování přebytečné elektrické energie z obnovitelných zdrojů tak, aby mohla být využita v době špičky.
Autor článku vychází z analýz dvou vědců ze Stanfordovy univerzity, kteří se rozhodli, že se pokusí srovnat současné přístupy ke skladování energie.
Proč je ukládání energie zajímavé?
Pokud bychom dokázali ukládat energii v době, kdy je jí přebytek a poté ji prodávat v době zvýšené poptávky, zaručí nám to zisk.
Jaké možnosti Charles Barnhart a Sally Bensonová ze Stanfordovy univerzity analyzovali?
Přečerpávací vodní elektrárny
V tuto chvíli se jedná o nejlepší realizovatelné řešení. V přečerpávacích vodních elektrárnách se energie skladuje s využitím zemské gravitace. V době nízké poptávky čerpadla vodu přečerpají do nádrže nad elektrárnou, aby v době vysoké poptávky poháněla její turbíny. Přečerpávací elektrárny dokáží uchovat zhruba tři čtvrtiny uložené elektřiny.
Přebytečné elektřiny je především právě díky obnovitelným zdrojům a způsobu jejich provozování na evropském trhu v tuto chvíli dost a bude jí zřejmě ještě přibývat, byť pomalejším tempem než dosud. Naopak špičková elektřina je zapotřebí neustále. Přečerpávací elektrárny jsou tak skvělou obchodní příležitostí, bohužel pro investory už není mnoho míst, kde by se daly stavět. (Proto se někdy uvažuje i o technicky méně optimálních řešeních, jako je společností ČEZ zvažovaná dostavba přečerpávací elektrárny do přehrady Orlík.)
Výstavba se také potýká se stejnými časovými a administrativními potížemi jako každá jiná velká infrastrukturní stavba. Nemají však investoři alespoň nějakou jinou volbu? Není na trhu nebo nerýsuje se na obzoru nějaká nová technologie, která by mohla alespoň částečně přečerpávací elektrárny nahradit a umožnit skladování energie ve větším měřítku za přijatelných nákladů?
Poměr skladované energie a energie investované do výroby
Samozřejmě se najdou společnosti i jedinci, kteří tvrdí, že mají produkt buď již nyní, nebo spíše "za pár let" budou moci nabídnout něco podobného. Už i v České republice se objevily společnosti, které nabízely nebo chtěly nabízet zájemcům velkokapacitní baterie (např. vanadové průtokové baterie) ke skladování energie i třeba jen vyhlazování dodávek pro provozy, které jsou citlivé na podobné výkyvy.
Ale sliby obchodníků jsou jedna věc, realita často jiná. Charles Barnhart a Sally Bensonová ze Stanfordovy univerzity, vytvořili jakousi inventuru současných přístupů ke skladování energie. Pokusili se vytvořit metodiku pro srovnání současných možností i jejich výhledů. Do svého srovnání zařadili několik různých typů zvažovaných technologií baterií (od olověných akumulátorů po lithiové), přečerpávací elektrárny a také jednu méně známou, ale už používanou technologii: skladování elektřiny ve stlačeném vzduchu.
Ve výsledku navrhují pro srovnání těchto technologií tzv. ESOI. Jde o zkrácení výrazu "energy stored on investment", tedy poměr skladované energie a energie investované do výroby. (Jde o obdobu známější EROI: poměr získané energie na vynaloženou, který se používá pro základní srovnání různých energetických zdrojů.) Srovnání má tu výhodu, že fyzikální odhady mohou být přesnější než finanční, které výrobci tají mnohem úzkostlivěji než výkony svých zařízení.
Podívejme se nejprve, jak si vedla z finančního i technologického hlediska prověřená technologie přečerpávacích vodních elektráren. V průběhu jejich uvažované životnosti (ve studii to bylo 30 let, což v případě vodní elektrárny je ještě málo) byl výsledný ESOI 1:210. Elektrárna během oněch 30 let tedy dokáže udržet více jak dvěstěkrát víc energie, než kolik bylo nutné k její stavbě. Jde jen o doklad toho, co už je ověřeno a naznačuje (nedokazuje), že na metodice by mohlo něco být.
Jak si vedly velké elektrické baterie?
Různé technologie elektrochemických baterií měly poměr ESOI v rozmezí od 2 pro olověné akumulátory do 10 v případě moderních li-on baterií. (Zhruba mezi nimi se umístily ještě již zmiňované vanadové, zinko-bromidové a sodíkovo-sírové baterie.)
Rozdíl mezi vodními elektrárnami a bateriemi je až překvapivě velký. Drastický rozdíl až dvou řádů je daný podle autorů analýzy především rozdílem v počtu cyklů nabití a vybití (napouštění/vypouštění), které může daná technologie za svou životnost zvládnout.
Skladování energie ve stlačeném vzduchu
Nejlepší výsledek ESOI ze všech Barnhartem a Bensonovou zmiňovaných technologií mělo skladování energie ve stlačeném vzduchu (1:240). Technologie využívá velké podzemní prostory například po starších důlních dílech jako velké rezervoáry, do kterých se v případě přebytku elektřiny kompresory vhání stlačený vzduch. V tuto chvíli je nezvyklá technologie nasazena jen na několika místech světa (v USA, také v Německu), ale především je předmětem poměrně intenzivního zájmu výzkumníků.
Zpracovává se několik projektů s různými přístupy, které by měly využít tepla při stlačení vzduchu. Německá RWE ve spojení s dalšími společnostmi, např. GE připravuje v Německu projekt ADELE. Provoz demonstrační jednotky měl začít už letos, podle posledních informací se však odkládá až na rok 2016.
Své štěstí v tomto oboru zkouší i řada malých energetických start-upů, např.LightSail, která má dodat demonstrační jednotku americkému námořnictvu. V Británii si podporu od státu i některých dalších investorů zasloužil zase projekt Highview Energy systém, která chce skladovat energii v zkapalněném vzduchu či dusíku.
Jejich autoři uvádí, že by technologie CAES ("compressed air energy storage") mohla reálně dosahovat účinnosti maximálně do zhruba 70 procent či méně. Projekty jsou však zatím v nejlepším případě jen v rané demonstrační fázi, reálných dat je málo a čísla jsou tedy opravdu jen orientační. Bude zajímavé sledovat, jestli jejich výsledky skutečně naplní možnosti, které skladování energie ve stlačeném vzduchu (či spíše plynu) prorokují autoři ze Stanfordu.