Měl ERÚ právo přenést náklady na výkup na zákazníky?
Energetický regulační úřad před lety rozhodl, že náklady na výkup zelené elektřiny zaplatí v ceně proudu lidé. Teď sám váhá, zda na to měl právo.
Nová právní analýza ERÚ došla k závěru, že existuje vážné podezření na nezákonně vybíraný poplatek za obnovitelné zdroje v cenách pro konečné spotřebitele v letech 2006 až 2010. Podle ERÚ by se tak nyní lidé i firmy mohli domáhat vrácení nejméně 18,3 miliardy korun.
ERÚ se opírá o svůj právní rozbor, že zákon o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů z roku 2005 pouze ukládal povinnost distribučním firmám vykupovat zelenou energii. Regulátor měl pak určit, za kolik. Nikde v zákoně už nebylo výslovně řečeno, že ERÚ může nařídit, že tyto dotované ceny budou součástí konečných cen pro spotřebitele.
Takový stav byl až do konce roku 2010, kdy byl zmíněný zákon novelizován a pravomoc ERÚ do něj byla jasně zakotvena.
Jak to bylo s příspěvky?
Na příspěvcích na podporu obnovitelných zdrojů energie zaplatila v letech 2006 až 2010 domácnost, která jen svítí a vaří, celkem 804 korun. Ten, kdo si elektřinou i topí, zaplatil 4 825 korun. Mnohem více zaplatili podnikatelé. Malá firma zaplatila na příspěvcích 283 tisíc, velký průmyslový podnik 112,6 milionu. Podle právní analýzy nového vedení ERÚ byly platby příspěvků dříve nezákonné: „ERÚ, zcela mimo rámec vymezený zákonem, a to soustavou několika navzájem propletených vlastních vyhlášek, určil, že příspěvek na obnovitelné zdroje je vícenáklad distribučních společností a že bude hrazen konečnými spotřebiteli. Základem právního státu je však princip omezenosti legality výkonu veřejné moci, kdy orgány veřejné moci smějí činit jen to, co zákon výslovně stanoví.“
Výklad nezákonnosti vybíraného poplatku však odmítá právník Martin Nedelka, který se specializuje na energetické právo. „Je to účelové tvrzení,“ uvedl. Podle něj úřad právo na započítání příspěvků do cen měl jak na základě energetického zákona, tak zákona o podpoře výroby zelené elektřiny.
Tím, že distribuční společnosti totiž měly ze zákona povinnost zelenou elektřinu vykupovat, stal se příspěvek na obnovitelné zdroje jejich nákladem. A ty ERÚ musí do regulované části cen elektřiny promítnout. „Dle mého názoru by naopak bylo protiústavní, pokud by vícenáklady distributorů spojené s výkupem z obnovitelných zdrojů v cenách nebyly. Společnosti by namítaly, že takové cenové rozhodnutí ERÚ poručuje jejich ústavní právo vykonávat podnikatelskou nebo jinou hospodářskou činnost dle Listiny práv a svobod s přiměřeným ziskem. Stát by totiž vytvářel takové podmínky pro jejich podnikání, které by ohrožovaly jejich existenci,“ soudí Nedelka.
Oslovení právníci se shodli, že hlavní problém je v tom, že parlament produkuje pro energetiku zmatené zákony.
Problémy s výklady i později upravených zákonů řeší energetici i nyní. Zelené poplatky od letošního roku nově zúčtovává Operátor trhu s elektřinou a podle jeho šéfa Jiřího Šťastného přechod celé agendy odkryl další řadu problémů. „Právní rámec je gumový, většinou si jej tvořili uživatelé víc než představitelé státní správy. Kompetence mezi ERÚ a ministerstvem průmyslu nejsou jednoznačné a do toho všeho se ještě rozlišuje staré vedení a nové vedení, respektive původní parlament a žádný parlament. Všichni se bojí dělat nový pořádek, neb by to mohlo být vyhodnoceno, jako že dříve byl nepořádek,“ shrnuje situaci v oboru.
Zdroj: MF DNES, Jana Klímová