Česká fotovoltaická asociace vyjadřuje svůj postoj a právní rozklad k připraveným návrhům legislativních změn o zavedení srážkové daně z příjmu na provoz fotovoltaických elektráren.
Vládou připravovaná změna legislativy, která byla projednána 20. října letošního roku, plánuje použít instrumentu srážkové daně, a to retroaktivně, v navrhované výši 26% na příjmy plynoucí z výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren z důvodu nutnosti regulace ceny elektřiny pro všechny skupiny odběratelů elektrické energie. Navrhované řešení je ekonomickým mixem souboru opatření, jehož cílem je minimalizovat cenový skokový nárůst cen elektřiny a jeho dopadu v národním hospodářství. V důvodové zprávě je vznik nové daně navrhován z důvodu radikálního snížení celkové doby návratnosti fotovoltaických projektů.
Zavedení nového pojmu “srážkové daně u příjmů z fotovoltaických zařízení” by totiž došlo ke dvojímu zdanění a to pro tentýž druh příjmů. Pokud bychom průběh daní vyjádřili z hlediska času, první daň z příjmu by byla vyměřena ze základu, který je označován v přípravě zákona jako „příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů“, který reprezentuje celkové příjmy z výroby elektřiny, a z tohoto příspěvku je odváděna srážková daň ve výši 26%. Příjmy plynoucí z výroby elektřiny by byly také zahrnuty do základu pro výpočet daně, s uplatněním nákladových položek a z provedeného rozdílu (zisku) by poplatník odvedl druhou daň z příjmu. Evidentně je předmět zdanění tentýž, a proto jeho konstrukce odporuje zásadám právního státu a dochází tedy ke dvojímu zdaňování, i když každá z daní má svůj jiný časový průběh a jistá specifika, to na závěru nic nemění.
Požadavek na vznik “srážkové daně u příjmů z fotovoltaických zařízení” si lze částečně obhájit za použití principu přiměřenosti. Měřeno délkou návratnosti vložené investice, se u fotovoltaických elektráren snížila doba návratnosti na přibližně polovinu, původně předpokládané doby návratnosti investice.
Vznik nové srážkové daně však vláda i poslanci podporují proklamacemi
o nemravných ziscích z provozování fotovoltaických zařízení. Byla to však právě zákonodárná moc a regulační orgány, které situaci připustily. Situace nastala ve státem regulovaném prostoru energetice, a to v souladu se zákonem o obnovitelných zdrojích, energetickým zákonem a vyhláškami Energetického regulačního úřadu. Proto nelze připustit porušení zásady dobrých mravů, protože investoři konali v souladu s platnou legislativou.
Naopak, kdybychom připustili dvojí zdanění, způsobili bychom navrženou změnou zásah do stávajícího systému zdanění dodatečné náklady investice, které nebylo možno s péčí řádného hospodáře rozumně předvídat, což je porušením zásady oprávněných očekávání.
Z pohledu bank, investorů a zástupců akcionářů by došlo k výraznému omezení výkonnosti plánované investice. Z reakcí tuzemských bank, které financovaly odhadem 40% fotovoltaického boomu, ovlivní připravovaná opatření toky peněz u většiny projektů, které byly bankami profinancovány dlouhodobými investičními úvěry. Klienti nebudou moci plnit podmínky úvěrových smluv. Nelze proto vyloučit, že se někteří klienti dostanou do problémů se splácením sjednaného úvěru, což může do budoucna znamenat navýšení podílu nesplácených úvěrů u segmentu fotovoltaiky, v rozsahu až 28,8 mld. Kč. Lze proto ze strany klientů očekávat řadu právních sporů a předpokládá se, že finanční sektor bude požadovat neměnnost u stávajících smluv, což může vést k navyšování podílu vlastních zdrojů nebo k dalším incidenčním sporům. Reakce zahraničních bank a jejich uskupení nejsou dosud veřejně publikovány, ale na základě uzavřených mezinárodních smluv a dohod o podpoře ochraně investic by zavedení srážkové daně znamenalo zcela jistě jejich porušení, a Česká republika by byla viněna ze zmaření (poškození) investic.
Zavedení “srážkové daně u příjmů z fotovoltaických zařízení” pro zařízení uvedená do chodu v roce 2009 a 2010, by bylo nepravým retroaktivním zásahem, který nemá místo v moderním právním státě. Tím, že by se nová daň uplatňovala pouze na některá zařízení, dochází k porušení rovného přístupu a tím i k porušení principu spravedlnosti – diskriminační přístup.
Další zamyšlení bychom měli provést nad principem přiměřenosti, kterým stát posuzuje sazbu nápravné daně. Při návrhu sazby se použila pouze matematika, u které vstupují do rovnice snížení nákladů, včetně vývoje kursu, a původní délka návratnosti investice. Připuštění tohoto způsobu modelu výpočtu pro nově vzniklou sazbu daně bychom zakládali do budoucna špatný příklad (precedens) pro všechny podobné případy. Regulační legislativní zásah v takové podobě jako je navržen, jde až na samou hranici zásad tržního hospodářství. Při použití absolutistického pohledu bychom vždy a všude operativně dodatečně zdanili předměty činností a majetku, které by z celospolečenského posouzení překročily „rozumnou“ míru zisku, není to absurdní?
Podporu pro regulaci ekonomiky cestou vnitrostátního dvojího zdanění
v oblasti fotovoltaiky budou politici hledat proto jen velice obtížně.
Hledejme proto společně jiné cesty, které zamezí nárůstu ceny elektřiny a nebudou poškozovat ani české podnikatele v oboru fotovoltaiky a dobré jméno České republiky v zahraničí.
Ing. Petr Maule, LL.M.
Česká fotovoltaická asociace o. s.