Vědci z Oxfordu věří že solární články deponovatelné na různé povrchy uvedou v komerční aplikaci do roku 2018

Tzv. perovskity, které mohou být v podobě kapalných roztoků naneseny na celou řadu povrchů, mohou hrát klíčovou roli v expanzi získávání solárních energie. Očekává se že by v budoucnu mohly dosáhnout podobné účinnosti přeměny slunečního záření na elektřinu jako současné fotovoltaické panely na bázi křemíku. Společnost Oxford Photovoltaics oznámila, že by mohla uvést první komerční využití technologie ke konci roku 2018.

Pokroky dosahované ve spojitosti s perovskitovými články zvyšují pravděpodobnost, že tato technologie bude jednoho dne pokrývat automobily a zdi nebo okna budov.

Společnost Oxford Photovoltaics, spadající pod univerzitu v Oxfordu, oznámila vývoj perovskitových článků, které je možné nanést přímo na současné křemíkové solární články .V prosinci společnost oznámila, že na vývoj technologie obdržela 10 milionů dolarů od investorů včetně norské ropné společnosti Statoil.

Kombinace křemíkových článků s vrstvou perovskitů umožní výrazné zvýšení účinnosti přeměny dopadajícího záření na elektřinu. Vědci nyní pracují na odstranění nedostatků této technologie, které prozatím bránily jejímu komerčnímu využití.

Pokroky ve zvyšování účinnosti

Prozatím nejvyšší dosaženou účinnost přeměny slunečního záření na elektřinu prostřednictvím perovskitových článků větších rozměrů drží vědci z Green University v Austrálii. U perovskitového článku o velikosti 16 čtverečních centimetrů se jim podařilo dosáhnout účinnosti 12,1 %.

Perovskity dosahují i vyšších účinností, jedná se ovšem o články menších rozměrů. V září loňského roku švýcarští vědci ve spolupráci se společností Panasonic dosáhli účinnosti 21,6 % přidáním rubidia pro zlepšení stability. Vědci z amerického Oxfordu dosáhli účinnosti 20,3 % díky spojení dvou perovskitových článků, kdy každý reagoval na záření o jiné vlnové délce.

Problémy technologie – degradace a nanášení

Některé z problémů technologie přetrvávají a pro její masivnější využití budou muset být vyřešeny. Předně budou muset vědci přijít na způsob, jak zajistit vyšší stabilitu materiálu při využití ve venkovních aplikacích. Rovněž je nutné zlepšit metody pro nanášení materiálu na velké plochy. Problematické se současnými metodami je především vytvoření vrstvy o konstantní tloušťce. Mnozí odborníci jsou proto opatrní ve spojitosti s komerční využitelností této nové solární technologie.

Zdroj: oenergetice.cz