Záruky původu. Nová komodita k prodeji pro výrobce elektřiny z OZE
Nejdřív výběr množství elektřiny, pak výběr dodavatele a teď i výběr jejího výrobce
V období před liberalizací trhu s elektřinou mohl spotřebitel ovlivnit pouze jeden faktor ním nakupované elektřiny. A to její množství. Obrazně řečeno, jediné, o čem rozhodoval bylo, kolik elektřiny spotřebuje.
Dalším krokem při posilování pozice spotřebitele byla možnost výběru nejenom množství elektřiny, ale také jejího konkrétního dodavatele během postupné liberalizace trhu s elektřinou v letech 2002 až 2006.
Ve třetí fázi otevírání trhu s elektřinou, která právě probíhá napříč EU, už je možné si vybrat nejenom kolik elektřiny domácnost spotřebuje a od koho ji nakoupí, ale také z jakého výrobního zdroje ji chce nakupovat. To se dá díky zárukám původu, které jsou v České republice vydávány Operátorem trhu s elektřinou a kterých význam v následujícím období poroste jak z hlediska spotřebitelů, tak i z hlediska obchodníků s elektřinou a zejména z hlediska prvotních majitelů těchto záruk, kterými jsou výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Koncept záruk původu elektřiny vychází z faktu, že v distribuční síti není možné určit, které elektrony pochází z té které výrobny. Elektrony z jaderné, tepelné nebo fotovoltaické elektrárny jsou stejné. Mají stejnou sílu, která se obchoduje na trhu s elektřinou jako jeden druh elektřiny. Kromě síly má ale elektřina také své atributy, které je možné přiradit k nakoupené síle a tím dotvořit celkový profil elektřiny u konečného spotřebitele.
Na transparentní a přehledné přidělení atributu k síle slouží záruky původu elektřiny. Tento článek přináší informace o legislativním rámci záruk původu, jejich významu z hlediska výrobců elektřiny, jejich obchodování v rámci Evropy a specifických problémech s uváděním záruk původu do praxe v České republice.
Legislativní rámec
Záruky původu jsou definovány v evropské směrnici 2009/28/ES, následně v zákoně 165/2012 v znění doplněném zákonem 310/2013 a dalších podzákonných normách a vykonávacích předpisech definujících podmínky vydávání záruk, jejich transferů a použití v rámci ČR.
Paragraf 44 zákona 165/2012 o zárukách původu říká následující. „Záruka původu elektřiny z obnovitelných zdrojů prokazuje, že daný podíl elektřiny nebo dané množství elektřiny byly vyrobeny z obnovitelných zdrojů a slouží pro prokázání původu elektřiny z obnovitelných zdrojů za uzavřené období“.
Pro pochopení motivace pro nákup záruk je nutno vzít v úvahu také směrnici 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, která v odstavci 9 paragrafu 3 uvádí následující.
„9. Členské státy zajistí, aby dodavatelé elektřiny uváděli na fakturách a v současně zasílaných materiálech, jakož i v propagačních materiálech poskytovaných konečným spotřebitelům:
a) podíl každého energetického zdroje na celkové skladbě zdrojů energie užitých dodavatelem za předchozí rok srozumitelným způsobem, jenž na vnitrostátní úrovni umožní jednoznačné srovnání;“
Velmi zjednodušeně řečeno to znamená, že pokud prodejce elektřiny např. v Nizozemí, kde je mezi zákazníky zájem o stoprocentně zelenou elektřinu, prodá v rámci svého stoprocentně zeleného produktu do 20 tisíc domácností za rok 2014 celkově 50 000 MWh elektřiny, pak musí do března 2015 předložit svému regulačnímu úřadu 50 000 záruk původu, které nemusí pocházet pouze z Nizozemí ale můžou také např. z České republiky. Tím prokáže zelený atribut ním prodávané elektřiny. To je jedna z motivací, proč je někdo ochoten platit za záruky původu. Ale ne jediná.
Co záruky původu přinesou výrobcům elektřiny z OZE?
Výrobci elektřiny z OZE mají v podobě záruk původu novou komoditu k prodeji. Již v současnosti tak můžou prodávat nejenom sílu své elektřiny, ale také její obnovitelný atribut tomu, kdo o tento atribut má zájem.
Z hlediska nákladů je jedinou položkou poplatek za vydání záruk ze strany OTE. Jak uvádí webová stránka OTE, cena za vydání jedné záruky původu podle aktuálního cenového rozhodnutí ERU č. 5/2013 je 4,45 Kč za jednu záruku plus fixní poplatek 25 Kč za každý měsíc, ve kterém dojde k vydání záruk. Transfery záruk původu zpoplatněny nejsou.
Ceny za záruky původu moc vysoké nejsou, ale vždy to je příjem navíc a čím dřív s nimi začnou výrobci elektřiny z OZE obchodovat, tím lépe pro ně, protože platnost záruk je omezena na 12 měsíců od data jejich vydání a tak to, co se neprodá v průběhu 12 měsíců od jejich vydání, je nenávratně ušlý zisk.
Obchod se zárukami původu napříč Evropou v roce 2013
Za rok 2013, jak ukazuje graf uvedený níže, bylo předmětem mezinárodních transferů zhruba 260 milionů záruk s tím, že to bylo do současnosti největší množství záruk, které během roku změnilo majitele. V roce 2009 bylo předmětem mezinárodních transferů 90 milionů záruk, v roce 2010 to bylo 145 milionů, v roce 2011 už 180 milionů a v roce 2012 to bylo 240 milionů. A díky iniciativě České republiky a OTE můžou z tohoto rozvíjejícího se trhu profitovat i čeští výrobci elektřiny z OZE.
Impulzem pro zvětšování se tohoto trhu není jenom zvyšující se počet zemí zapojených do obchodování se zárukami a rostoucí poptávka po zelené energii mezi spotřebiteli, ale také výraznější využívání záruk původu v rámci projektu GHG Protocol, který představuje významný motor této dobrovolné poptávky po zárukách na celosvětové úrovni.
Zatímco na prvním segmentu trhu, kde je motivací ke koupi záruk povinnost zveřejňovat palivový mix, převládá při rozhodování kupujících zejména cena nabízených záruk, takže čím levnější záruky, tím zajímavější pro kupující, pak na druhém trhu dobrovolných kupujících rozhoduje příběh toho kterého zařízení. Za portfolio kvalitních environmentálně a společensky prospěšných projektů jsou dobrovolní kupující ochotni zaplatit víc.
Příkladem využití záruk původu na tomto dobrovolném trhu je společný projekt nizozemských železnic NS a nizozemského prodejce elektřiny ENECO, v rámci kterého se ENECO jako dodavatel elektřiny pro NS zavázal zvyšovat podíl zelené elektřiny dodávané pro potřeby železnic z 50% v roce 2015 až na 100% v roce 2018. Leták komunikující tento projekt je uveden níže.
Česká specifika omezující obchod se zárukami původu
Česká republika je díky iniciativě OTE od konce roku 2013 členem organizace AIB, která sdružuje partnerské organizace OTE v dalších 16 zemích EU v oblasti vydávání a převodů záruk původu. Směrnice 2009/20/ES sice říká, že záruky původu vydané v jedné členské zemi musí být uznány i v jiné členské zemi, ale z hlediska praktického života to tak nefunguje. Formou podzákonných předpisů je toto vzájemné uznávání omezeno pouze na členy organizace AIB. Pokud se chce stát daná země členem AIB, tak musí splnit jasně definované podmínky pro vydávání a převody záruk. A díky tomu představuje členství v AIB razítko standardizované kvality, takže nizozemský regulátor bez problému uzná české záruky, protože tyto záruky jsou vydány v členské zemi AIB.
Faktem však je, že v současnosti ještě není možné vyvážet české záruky z České republiky do jiných zemí AIB. Důvodem je tzv. dvojí započítávání. Jde o následující problém.
V České republice existuje povinnost prodejců elektřiny uvádět na fakturách konečnému spotřebiteli palivový mix použitý při výrobě dodané elektřiny. Prodejci tuto povinnost dodržují a své palivové mixy uvádějí. Problémem ale je, že neexistuje předpis, který by stanovoval metodologii ro to, jak to mají dělat. Proto může dojít k situaci, kdy obchodník s elektřinou nakupuje např. 10 000 MWh z větrné elektrárny a těchto 10 000 MWh si započítá do svého palivového mixu jako podíl zelené elektřiny. Tato větrná elektrárna však může zároveň prodat svých 10 000 záruk původu např. do Německa a v takové situaci by se zelený atribut těch deseti tisících MWh objevil ve dvou palivových mixech v České republice a zároveň i v Německu.
Relevantní instituce, t.j. MPO ČR, OTE i ERU o tomto problému vědí a pracují na jeho vyřešení. Z hlediska výrobců elektřiny z OZE zbývá jenom doufat, že se tento problém podaří vyřešit co nejdříve a že čeští výrobci tak co nejdříve získají rovnocenné postavení ve vztahu ke svým kolegům z jiných vyspělých zemí EU, které tvoří gro členské základny organizace AIB.
Druhým specifikem ČR je, že záruky původu je možné také využívat při žádostech o osvobození od energetické daně pro elektřinu vyrobenou ekologicky šetrným způsobem. V zákonné a podzákonné legislativě je potřeba jasné definovat, že prodej záruky nemá vliv na možnost uplatňovat osvobození od dané energetické daně. Současný legislativní stav tuto otázku neřeší, takže neříká, že prodej záruky znamená nemožnost osvobození od energetické daně, ale neříká ani opak. Proto mají výrobci elektřiny z OZE pochopitelné obavy, které by také mely být vyřešeny co nejdříve.
Z hlediska obchodovatelnosti českých záruk původu je ale potřebné uvést, že tyto záruky jsou obchodovatelné již v současnosti a že výše uvedené překážky jejich obchodováni stěžují, ale nejsou nepřekonatelnou překážkou. A když vezmeme do úvahy výše uvedený fakt, že doba využitelnosti každé jedné záruky je omezena na 12 měsíců, pak je každé jedné nevyužité záruky z hlediska výrobců škoda.
Daniel Domanovský, autor je obchodníkem ZPE společnosti Vertis a členem Poradní skupiny organizace RECS International