Budoucnost obnovitelných zdrojů v Česku: Ještě 1500 let a jsme tam

• Ze skoro šesti milionů tuzemských odběratelů elektřiny si loni fotovoltaiku (na střechu či na fasádu) nainstalovalo pouze několik stovek z nich. K naplnění i těch nejopatrnějších scénářů potenciálu bychom tímto tempem potřebovali více než 1,5 tisíce let.
• Němci už s horizontem roku 2020 spojují konec epochy typické výrobou elektřiny ve zdrojích běžících prakticky nepřetržitě na plný výkon (baseload) a totální proměnou maloobchodu s elektřinou.
• Česko však dosud nechává potenciál obnovitelných zdrojů hodně stranou a sází na stavbu nových jaderných elektráren.

V EU loni přibyly větrné elektrárny o výkonu přes 12 tisíc megawattů, to je výkon přibližně 12 bloků v Temelíně. Celkovou instalovanou kapacitou větrné elektrárny předběhly uhelné zdroje a staly se druhým nejrozšířenějším evropským zdrojem elektřiny, hned po plynu. Čtvrté v pořadí, vodní elektrárny, vítr předehnal předloni a páté jaderky už v roce 2013. Drtivá většina nových větrných turbín i nadále vzniká na pevnině. V moři, kde se očekává masivní rozvoj teprve během dalších let, stojí zatím jen asi 8 procent všech větrných elektráren.

Podobná čísla hlásí fotovoltaická branže: jen loni se jich v EU nainstalovalo úctyhodných 6700 megawattů, víc než osminásobek výkonu kontroverzní Tykačovy uhelné elektrárny ve Chvaleticích. Zajímavá jsou i salda přírůstků či úbytků elektráren v Evropě v tomto století: celkem v unii přibylo těžko představitelných 142 tisíc megawattů větrných elektráren, po 100 tisících megawattech přibylo také fotovoltaických či plynových elektráren. Naopak z energetiky zmizelo 37 tisíc megawattů uhelných a 15 tisíc megawattů jaderných elektráren.

Čísla o obnovitelné energetice z Asie či obou amerických kontinentů jsou ještě více ohromující, Evropa ani Německo totiž dávno nejsou v obnovitelných zdrojích lídrem. Dává to dobře tušit o světových trendech v energetice, situace v různých státech je pochopitelně hodně různá.

Ze skoro šesti milionů tuzemských odběratelů elektřiny si loni fotovoltaiku (na střechu či na fasádu) nainstalovalo pouze několik stovek z nich. K naplnění i těch nejopatrnějších scénářů potenciálu bychom tímto tempem potřebovali více než jeden a půl tisíce let. Tepelná čerpadla se umísťují jen asi v každé osmé novostavbě. Větrnou elektrárnu tu nikdo nepostavil už od roku 2014. Ať už nové či rekonstruované, vodní elektrárny se pouze dokončují, nic nového tu nikdo nechystá. Předběžné výsledky za loňský rok pocházejí od členů Komory obnovitelných zdrojů, české asociace provozovatelů, montážních firem a výrobců obnovitelných zdrojů. Důvodem tak drtivé stagnace jsou dva roky tahanic o zbytečné notifikace a prakticky neustálé změny pravidel – ať už jde o téměř kontinuálně novelizovaný zákon o podporovaných zdrojích nebo nápady na nové tarify, které měly domácnostem nebo školám jejich úvahy o levnější elektřině z malých fotovoltaik úplně zarazit.

Němci už s horizontem roku 2020 spojují konec epochy typické výrobou elektřiny ve zdrojích běžících prakticky nepřetržitě na plný výkon (baseload) a totální proměnou maloobchodu s elektřinou. Cena elektřiny bude rapidně (ale z velké části předvídatelně) kolísat oběma směry, a to několikrát během dne, týdne i roku. Bude to znamenat naprostou proměnu cen elektřiny, jak je známe dnes. Někdy bude neuvěřitelně drahá a někdy vám budou ochotni zaplatit, pokud budete umět elektřinu spotřebovat nebo uložit. Něco trochu podobného už teď mají k dispozici střední a velcí zákazníci. Až se trend rozšíří i mezi evropské domácnosti (v některých částech USA je to již možné), stane se elektrorevoluce realitou. Bude to znamenat jedno: provoz obnovitelných zdrojů zálohovaných či vyrovnávaných říditelnými vodními, biomasovými či plynovými elektrárnami, akumulací či řízením spotřeby bude ekonomicky nejvýhodnější a provoz právě dokončovaných či zánovních, ale účetně ještě neodepsaných jaderných elektráren, které nebudou schopny reagovat na výkyvy levné elektřiny, nebude dávat žádný ekonomický smysl.

Česko však dosud nechává potenciál obnovitelných zdrojů hodně stranou a sází na stavbu nových jaderných elektráren. Výsledky nedávno skončených námluv české delegace s potenciálními dodavateli nových jaderných bloků zatím neznáme. Při pohledu na vizitky zájemců lze ovšem soudit, že nadšení české strany vyvolat nemohli. Dva nejprotřelejší nápadníci mají spoustu starostí se svými financemi (EDF a Westinghouse). Další je nezkušený a nabízí zajíce v pytli (Mitsubishi-Areva) či je podezřelý z falešné hry (KHNP). O dalším se v Evropě proslýchá, že staví šunty (China General Nuclear Power). Poslední je starý známý, ale z říše, se kterou nemá naše země dobré zkušenosti (Rosatom). Otázka tedy zní: Musí ta naše nevěsta být opravdu jaderná? Není naopak nejvyšší čas zaměřit naši co největší pozornost na obnovitelné zdroje, tak jako Evropa a celý svět?

Zdroj: Hospodářské noviny