Fotovoltaika bez dotací – Má to smysl?

Od letošního roku již nejsou nové instalace fotovoltaických elektráren podporovány formou výkupních cen.

Popravdě řečeno, již poslední dva roky byla finanční podpora na tak nízké úrovni, že dokáže srazit dobu návratnosti fotovoltaické elektrárny o pouhých několik let. A je to tak správné. V současné době sice ještě nemůžeme s klidným svědomím prohlásit, že fotovoltaika vůbec žádnou podporu nepotřebuje, ovšem existuje určitá skupina instalací, která skutečně rozumnou ekonomickou návratnost má. A to i bez podpory.

S úspěchem se to dá prohlásit o instalacích slunečních elektráren na objektech komerční, podnikatelské, ale i státní sféry, kde se v průběhu dne realizuje dostatečná spotřeba. Fotovoltaická elektrárna vyrábí elektřinu jen během dne a je třeba ji spotřebovat právě v okamžiku její výroby, což u rodinných domů bývá problém.

Základem pro dobrou ekonomickou návratnost fotovoltaické elektrárny je optimalizace jejího instalovaného výkonu. Je velmi vhodné provést již v počátcích diskuze o velikosti elektrárny měření, na základě kterých bude sestaven diagram spotřeby během dne. Z tohoto grafu se pak zjistí, jaký aktuální výkon elektrárny lze v daném objektu spotřebovat. Pak jde již jen o to, zda budeme trvat na stoprocentním využití. V tom případě musí být výroba fotovoltaické elektrárny vepsána do grafu spotřeby. U průmyslového podniku se nezřídka setkáme se situací, kdy celkový příkon neklesá pod několik desítek kilowatt, což umožňuje instalaci fotovoltaické elektrárny o výkonu desítek kWp.

Naproti tomu u rodinného domu se setkáváme se stabilní spotřebou v řádech pouhých desítek až stovek kWh. Při požadavku maximálního využití výkonu elektrárny přichází do úvahy instalace o výkonu jednotek kWp a to nejčastěji v rozmezí 1,5 – 3 kWp. Kde je současně ještě nutné řešení dalšího využití vyrobené elektřiny nejčastěji pro ohřev teplé užitkové vody.

Další výhodou větších instalací (desítky kWp) je bezpochyby fakt, že cena přepočtená na jednotku instalovaného výkonu je výrazně nižší než u malých instalací. Zároveň se dá předpokládat, že subjekty z obchodního a podnikatelského prostředí budou plátci daně z přidané hodnoty a jejím odpočtem si sníží investiční náročnost o 21 procent.

Velmi důležitým faktorem ve výpočtu, zda se investice do fotovoltaiky rozumně vrátí či nikoli, je rozhodně nákupní cena elektřiny ze sítě. Domácnosti platí za 1 kWh elektřiny přibližně 2 až 5 korun. Je logické, že čím je elektřina dražší, tím více fotovoltaická elektrárna ušetří a zkrátí se doba její návratnosti. Nejvyšší cenu za elektřinu platí majitelé bojlerů, kteří využívají sazbu D25d, kde ve vysokém tarifu cena 1 kWh dosahuje 4,70 Kč. Nutno si ještě uvědomit, že vysoký tarif je aktivní prakticky po celý den. Cenově výhodný nízký tarif se spíná až na noc. Naproti tomu majitelé sazeb na tepelné čerpadlo, nebo přímotopy platí za 1 kWh téměř celý den 2,35 Kč. V tomto případě pak elektrárna šetří méně peněz, ale kombinace fotovoltaiky a tepelného čerpadla se jeví jako velice dobrá. Vhodně dimenzovaná fotovoltaická elektrárna může pokrýt spotřebu tepelného čerpadla prakticky od jara do podzimu a zajímavě tak snížit účet za elektřinu.

I v podnikatelských tarifech je podobný rozptyl cen za elektřinu a proto je určitě vhodnější vlastní elektrárna pro ty subjekty, které odebírají elektrickou energii za vyšší sazby.

Jako poslední bod, který bude opět hovořit pro spíše podnikatelský sektor než ve prospěch instalací na rodinných domech je momentálně ještě stále platná legislativní povinnost provozovatele fotovoltaické elektrárny vlastnit licenci na výrobu elektrické energie. Tato licence je dokladem o podnikání podle zvláštního předpisu, kterým je v tomto případě Energetický zákon a na vlastníka licence je pohlíženo jako na podnikatele se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Pro osoby již podnikající, nebo pro právnické osoby nebude zisk licence významným problémem v jejich profesním životě. Ovšem lze předpokládat, že řada fyzických osob nebude chtít dobrovolně vstoupit do klubu podnikatelů a provozování fotovoltaické elektrárny s licencí pro ně nebude lákavé. V tuto chvíli se stávají obětí paradoxu, kdy se stávají podnikateli v oblasti bez praktické možnosti výdělku.

Naštěstí by tato povinnost mohla být zrušena začátkem příštího roku a provozování malých fotovoltaických elektráren fyzickými osobami již nebude podnikáním.

Významným impulsem pro další rozvoj fotovoltaických elektráren na střechách rodinných domů by byl netmetering. Jde vlastně o jakýsi zápočet dodané energie do sítě během definovaného období. Nejčastěji jednoho kalendářního roku. Ve vyúčtování za elektřinu je pak provozovateli zdroje od spotřeby nakoupené ze sítě odečtena dodaná energie. Dle nastaveného poměru v zúčtování pak může takový provozovatel využít od 80 do 100 procent vlastní elektřiny. Tento systém pak díky vysokému procentu využití vlastní energie zaručí zajímavou návratnost i pro malé fotovoltaické elektrárny.

V současné době není naše legislativa na tento způsob nefinanční podpory obnovitelných zdrojů připravena a je proto potřeba vyčkat na novelu Energetického zákona.