Snail trains na panelech jsou výmyslem lobby zkušeben, tvrdí vědec
V posledních letech se často řešil problém tzv. snail trails (šnečích stop) na fotovoltaických panelech. Tato vada je připisována mikrotrhlinám v solárním křemíkovém článku.
Profesor biologie Nathan Melc z Massachusetts Institute of Technology (MIT) v USA je na jednu stranu velký fanoušek fotovoltaiky, ale také je především biologem. A to velmi zaníceným. Svůj život zasvětil studiu plžů.
V souvislosti s tím v březnu 2015 publikoval v renomovaném vědeckém časopise Nature (placený přístup zde) svou práci odsuzující technokratické důkazy vzniku tzv. šnečích stop na fotovoltaických panelech.
Dle jeho obsáhlé, více jak třísetstránkové práce mají na vzniku šnečích stop hlavní podíl nepřekvapivě právě plži. V čem se Melc s techniky shoduje, je nutnost mikroskopického pohledu na věc.
Dle prozatím obecně platných teorií jsou příčinou těchto vad fotovoltaických panelů mikrothliny křemíkového článku, které bývají způsobeny především nešetrným zacházením se samotným článkem nebo celým panelem při výrobě, přepravě nebo instalaci.
Tým profesora Melce z MIT se na celý problém zaměřil z biologického hlediska a jeho závěry nejsou nezajímavé. Tvrzené sklo, které chrání povrch panelu, není naprosto neproniknutelnou bariérou. "Při mnohanásobném zvětšení pomocí řádkovacího elektronového mikroskopu se struktura skla, které vnímáme jako celistvé a hladké, podobá spíše pohledu do dětského bazénku plného míčků", shrnuje doktorka Escargotová, členka výzkumného týmu a lektorka katedry biologie na MIT.
Pro molekuly vody jsou mezery mezi jednotlivými "míčky" příliš malé a nemůže tak dojít k průsaku skrz sklo. Ani vodní pára není dostatečně štíhlá pro prostoupení sklem, ačkoli v některých případech, kdy bylo výrobcem panelu použito nedostatečně kvalitní krycí sklo, může k prostupu vzdušné vlhkosti dojít. V našich končinách bohužel není až tak nezvyklé vidět fotovoltaické panely, které jsou orosené z vnitřní strany krycího skla.
"Sklo je amorfní materiál a v zásadě tak na mikroskopické úrovni nemá patrnou strukturu, ovšem při použití opravdu vysokých zvětšení můžeme sledovat, že i sklo je tvořeno mnoha nanoskopickými útvary, které vznikly při nedokončené krystalizaci taveniny", stručně vysvětluje Escargotová.
Jenže co nezvládne voda a prakticky ani vzduch, dokáže s přehledem velmi zajímavá látka Gastropodatin, která je součástí plžího slizu. "Díky vlastnostem této látky se dokáže i tak velký a těžký plž, jako je například Oblovka obrovská (Achatina achatina) udžet a pohybovat na hladké a kolmé ploše," nadšeně vysvětluje doktorka Escargotová.
Tato sloučenina dokáže proniknout i zdánlivě neprostupnou bariérou skla a může protéci až ke krycí EVA foĺii, která chrání samotné články. EVA plast (Etylen vinyl acetát) je v porovnání se sklem mnohem pórovitější a Gastropodatinu neklade žádný odpor. Následnou reakcí se stříbrnými elektrodami v křemíkovém článku vzniká stříbřitá stopa, kopírující trasu plazícího se plže.
"Vznik této stopy však závisí na mnoha faktorech. Od teploty a vlhosti vzduchu až po teplotu panelu a zdravotní kondici plže", upozorňuje profesor Melc. Základem je viskozita Gastropodatinu, která prudce klesá s teplotou vzduchu i povrchu. Takže vznik a možné poškození panelu je spíše dílem shody okolností.
Profesor Melc v publikaci dále uvádí, že panika kolem šnečích stop, je uměle vyvolaná společnostmi provádějícími kontrolu fotovoltaických panelů. Vzhledem k tomu, že kvalita panelů v posledním desetiletí prudce stoupla, vnímají tyto společnosti objev šnečích stop jako vítaný zdroj příjmů.
"Drtivá většina šnečích stop nemá žádný vliv na výkon fotovoltaického panelu a proto můžu jen s hrdostí žasnout nad schpnosti plžů v nano průmyslu", dme se pýchou profesor Melc, který plže nejen bedlivě studuje, ale také se netají faktem, že je dokáže exceletně připravit na více jak dvacet způsobů. V této souvislosti profesor velmi obdivuje obyvatele Francie, že jako jedni z mála na světě dokázali ocenit jedinečnost plžů.